Narození Julinky

Články - O rodině

Začalo to v jednu ráno. Áda se probudila, s tím samozřejmě i mě...

 

Začalo to v jednu ráno. Áda se probudila, s tím samozřejmě i mě, a že asi neudržela moč. To se mi moc nezdálo, protože se jí to nestávalo. No, tak se zvedla a co čert nechtěl, vyhrklo to z ní jako když praskne pytlík s vodou. Asi nám praskla plodová voda, říkáte si. Ale Adélka ne. To prý bude jen zátka. Lehce jsem se usmál a řekl, že by to mohla být, ale podle toho, že máme mokrý koberec, to asi zátka nebude.

Pár slov stačilo, aby mi Áda uvěřila a padlo rozhodnutí jet do porodnice. Ádě se moc nechtělo, prý to opravdu musela být jen ta moč. Nu což. Nakonec se po pár odběhnutích na záchod oblékla, veříc mi, že to ta voda nejspíš bude. Padlo několik vložek, ale nakonec se ty kalhoty dostaly až na břicho. Jako by to nestačilo, kalhoty byly také pokřtěny.

Tak tři ručníky by mohly stačit, že jo?

Určitě.

Mě to pořád teče. Počkej, půjdu zase vyměnit vložku.

Takhle to šlo asi 45 minut a nakonec došlo na sukni. Mezitím jsem se pokusil dát dohromady nějaké ty nutné věci jako bačkory, pití, přehrávač, knihu UML2 a sušenky, naivně veříc, že to všechno využiju. Měli jsme oba asi stejně veliké tašky, jen já neměl flek na zadku kalhot.

Výsledkem toho bylo, že jsme ve dvě ráno zvnolili u Apolináře.

Haló.

Dobré ráno, nám praskla voda.

Tak pojďte dál.

Setřička nás posadila na chodbu k zahradnímu nábytku a tam jsme oba korelovali asi tak 45 minut. Jelikož prý měli na sále císařkský porod, nemohl se nám nikdo věnovat. Stane se.

Potom se dostavil lékař a začal s námi procházet rodinnou anamnézu včetně toho, jestli má Áda bolesti. Ty se ještě nedostavily, takže jsme se dozvěděli, že to může trvat klidně 24 hodin. Nu což, půjdme se alespoň podívat, na kolik jste otevřená. K naší smůle to bylo jen 5 cm.

Tak jsem dostal instrukce, že to opravdu může trvat 24 hodin i déle. Lékař nás ujistil, že pokud se porod nerozběhne do 24. hodin, tak jej spustí uměle. No, takže jsem se mohl sebrat a jít domů. Probuzený, vyhlídka na další pracovní den, nenasnídaný. Krásná představa.

Chtěl jsem vědět, kolik kdyžtak budu mít času, až mi někdo zavolá, že můžu přijet. Dostal jsem odpověď:

Asi takhle vámto řeknu. Každému se stalo, že zavolali tatínka a on přijel pozdě.

Takovou odpoveď jsem upřímě řečeno čekal. A taky mi hodně pomohla, obzvlášť, když jsem stále přemýšlel, že půjdu do práce. Takže jsem se sebral, rozloučil a odebral se k domovu.

Doma jsem se najedl, nařídil budíka a při svém oblíbeném večerníčku - červeném trpaslíkovi - usnul spánkem spravedlivých na gauči. Každou půlhodinu mě vzbudil ten pitomý mobil s nějakou zprávou. Naštěstí v šest přišla zpráva, že už to přišlo, tedy ty kontrakce. Tak jsem přeřídil budíka na osmou a pokusil se zase usnout.

Vzbudila mě další SMS. Blbec jsem nevypnul zvuk, tak jsem se šel alespoň nasnídat. Během jídla jsem obeslal práci, že se asi nedostavím, protože rodíme. Rodina záměrně nedostala nic na vědomí. Ať mají taky nějaký překvapení.

Nakonec přišla SMS, že mi Áda po vizitě napíše, že mám přijít. Čekal jsem, až to přijdě a ono to přišlo. Vyrazil jsem tedy MHD k Apolináři a dorazil asi v jedenáct.

Zazvonil jsem. Haló.

Jdu za paní Valenskou.

Ano.

Vešel jsem a sestřička mě vítala s tím, že je Áda ve sprše a až vyjde, tak že mi zavolá. Ať teda počkám venku. No, co se dá dělat. Počkám. Chodil jsem po chodbě jako hladový lev asi půl hodiny. Nakonec mě zavolali. Oblékli mi epesní kabátek ze zeleného materiálu na jedno použití, čepičku jako pro karkulku, taky zelenou, taky na jednou použití, a návleky na boty. Překvapivě zelené na jedno použití.

Ádu jsem viděl, jak leží na posteli a už heká. No nebyl to hezký pohled. Teda jako, že měla bolesti. Pozdravili jsme se, začali kolem poletovat sestřčky a semo tamo i doktor. Přišly sondy a mohli jsme slyšet i potomka. Zatím neměl pohlaví.

Kontrakce se něstupňovaly, myslím frekvenci, intezita byla kolísavá. A začalo to. Áda při každé kontrakci dost skučela a upřímě mě jí bylo líto. Nejvíc mě mrzelo, že jí nemůžu pomoct. Prej, že alternativní porody. Prej,. že můžeme chodit, sprchovat. Pche. Tady budeš ležet a ani se nehneš, dostala Áda nařízeno. No tak to tak bylo. Naštěstí přišel lékař, protože frekvence 2 minuty je dost vysoká. S dotazem, jestli nemáme nic proti epiduralu, jsem si oddechl i za Ádu. Pár slov pochybností, jestli to nic neudělá, nahlédnutí do výsledků testů a rozhodnutí, že tedy ano.

Dorazil anesteziolog a začal konat svou pivnnost. Nejdříve to Ádě nebylo moc příjemné, obzvlášť v kombinaci s kontrakcenmi, to jsem poznal jako správný pozorovatel. Stačilo prvních pár vteřin a dalo se s Ádou mluvit. Najednou frekvence kontrakcí byla kolem 5. minut a hlavička sestoupila. Hurá! A tlak! Hurá! Už to bude! Hurá! Tak maminko, už to začne. A vy tatínku běžte na druhou stranu, tady budu hlavně já. No musel jsem pryč. Tak ještě připravit foťák.

Ještě minimálně další půl hodinu se chodily sestřičky dívat na monitor, doktor přišel zjistit, kolik centimetrů, že to máme a nakonec se všichni oblékli jako by šli malovat. Teď nám maminko zatlačte, ať zjistíme, jestli to už půjde. Krásně vám to jde, zkuste ještě jednou. Paráda. Tak maminko, půjdeme na to.

Tlačte. A nadechně te se a znovu. Ještě jednou. Krásně vám to jde. Jste šikulka. Tak odpočívejte, počkáme na kontarkci.

A jdeme na to. Tlačte. Výdech a znovu. Ještě jednou. Vám to jde.

A znova. A ještě. No pěkně, a naposled. A kdyby tatínek chtěl, tak může vidět vlásky. To teda nechtěl.

Tak maminko, teď už naposledy. Zatlačte. A ještě. No a je to! Máte holčičku.

Jen má obtočenou pupeční šňůru kolem krku. Naštětsí jen jednou. Tak to byly ty kontrakce. To byly ty dvě minuty.

Tak tatítnku, budete stříhat šňůru? Ano. Tak tady máte nůžky a pak je dejte jen někomu do ruky, nepokládejte je.

Šmik.

A teď ty nůžky. Sakra kdo si vezme ty nůžky, myslím si. Pořád nikdo. Já chci už fotit!!!

Konečně. První fotečka, úsměv. A Jdeme. Tatínku.

Chcete si ji vyfotit? Ano. Cvak. A váží 3,165Kg. Chcete to vyfotit? Ano. Cvak. A meří 48cm. Cvak. Teď pozor.

To je uzlíček. Zkusíme video.

Teď zapíšeme jméno, Julie Valenská bez diakritiky. Prosím? Julie bez diakritiky.

Ty jo, ta je utažená. Aha, asi aby se cítila podobně jako v děloze.

Tak tatítnku, dejte pryč ten foťák a tady máte dceru.

Ahoj mami.

Ahoj táto. Kolik měříme a vážíme? Sakra, kolik to říkala? Hmm. Asi to bude 3,16 a 48 nebo 49?

Tak maminko máme 3,16 a asi 48cm.

Asi?

Mám to vyfocené. podívám se.

Jo, má 48cm.

Tak zkusíme se přisát. No, ona saje! To je šikulka. Sice ještě nemá co, ale je šikovná.

Teď rychle fotit, ještě na mobil, rozeslat SMS a MMS.

Tak to byl celý porod. Julinka Valenská přišla na svět 23.4.2010 v 13:37, měřila 48cm a vážila 3,165Kg. Byla fialová, jak se patří na novorezeně a bohužel měla obtočenou pupeční šňůru, naštěstí jen jednou. Porod byl klasifikován jako rizikový. Obě holky byly a jsou zdravé.

Asi do čtyř hodin odpoledne jsem s oběma holkama strávil na sále. Když odnesli Julinku a Áda se najedla, odebral jsem se nejdříve domů a pak oslavit příchod svého prvního potomka na svět. To už je ale jiný příběh.

_MG_0397.jpg První venku Očista Váha Výška Mumie Radost Přisání Sání

 

 

Comments are now closed for this entry

Vyhledat